Má Buďánka budoucnost?
aneb Odvrácená strana metropole

Kateřina Dobešová
(Literární noviny, č. 17, 22.dubna 2002)

O osudu pražských Starých Střešovic Literární noviny psaly, bohužel to však není osud ojedinělý... Byla-nebyla osada jménem Buďánka. Takhle nějak by mohl začínat příběh o bývalé dělnické kolonii, kterou dnes tvoří zhruba sedmnáct objektů. Přestože ojedinělou lokalitu v roce 1991 prohlásil Magistrát hlavního města Prahy za památkovou zónu, je dnes většina jejích objektů v pokročilém stadiu chátrání. Jaký bude další osud kolonie? Půjde v tomto případě o příběh se šťastným koncem? To jsou otázky, na které dnes málokdo dokáže jasně odpovědět. Na stole v kanceláři radní Prahy 5 Jaroslavy Kroupové v nejvyšším patře nově opravené smíchovské radnice se rozkládají archy papírů, které se za poslední léta, co se o Buďánce mluví nejen v médiích, ale i na úřadech, nahromadily. V předlistopadové době byla osada odsouzena k zániku. Po složitém vyvlastňovacím procesu se na jejím místě měl začít stavět panelový dům pro zaměstnance Ministerstva vnitra. Naštěstí také pro kolonii přišel 17. listopad a s ním oddálení záměru. Jak se dnes ukazuje, události roku 1989 byly pro Buďánku načasovány bezesporu dobře, další vývoj, spojený s nevyjasněnými majetko-právními vztahy, a zdlouhavý byrokratický proces ovšem jedinečné lokalitě na atraktivitě nepřidal.

Ve snaze uchovat osadu jako architektonický celek, zamezit její demolici a výstavbě vysokopodlažního domu doporučilo tehdejší Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody prohlásit Buďánku za památkovou zónu. V roce 1991 Magistrát sice památkovou zónu vyhlásil, bohužel však již nedokázal zabránit postupné devastaci. Ještě téhož roku vypsal Magistrát veřejnou obchodní soutěž na investora Buďánky, ze které vzešla jako vítěz První česká hutní investiční společnost. Vinou nedořešených majetkových sporů však nemohla začít svůj záměr v Buďánce uskutečňovat. Ve stejné době Praha 5 požádala Magistrát, aby jí svěřil Buďánku do správy. Věc musela tehdy projít Ministerstvem financí, což zahájilo řadu byrokratických peripetií. Řešení se neustále odsouvalo. Smíchovská radnice svou žádost o lokalitu aktualizovala ještě jednou v roce 1994, ale ani tehdy Magistrát Městskou část nevyslyšel. Konečně na přelomu let 1995 a 1996 se obě instituce dohodly a žádost smíchovské radnice byla znovu podána. Teprve v roce 1996 byla - i když jen zčásti - Buďánka Magistrátem smíchovské radnici svěřena, o rok později pak i zbylá část.

Městská část tehdy nevypsala nové výběrové řízení, ale oslovila vítěze předchozí.soutěže, již přejmenovanou firmu Metalconsult, s cílem zjistit, zda její zájem o Buďánku trvá. Metalconsult sice zájem vyjádřil, jeho předložená studie však neodpovídala tehdejším požadavkům Pražského ústavu památkové péče. Soutěž skončila neúspěšně. V roce 1998 Městská část Prahy 5 vyhlásila nové výběrové řízení, do kterého se opět společnost Metalconsult přihlásila, avšak během soutěže sama odstoupila kvůli nedostatku peněz. Obchodní soutěž se opět nezdařila.

Dnes se na radnici Prahy 5 hovoří o více než třísetmilionovém rozpočtu, který bude nutný k obnově Buďánky. K této částce si musí budoucí investor připočítat náklady na vybudování chybějící infrastruktury. Zatímco částka na demolici se podle radnice Prahy 5 pohybuje mezi šesti až devíti miliony, infrastruktura přijde zájemce o lokalitu na třicet až čtyřicet milionů korun. Městská část není ochotna se jakkoli na výdajích na inženýrské sítě podílet, neboť její roční rozpočet se pohybuje zhruba kolem 450 milionů korun. "Náklady na vybudování infrastruktury by tvořily celou desetinu rozpočtu. Není tudíž v silách radnice, aby sama ze svých peněz infrastrukturu financovala," tvrdí ing. Vít Drbal, tiskový mluvčí Městské části. S největší pravděpodobností bude muset Praha 5 najít pro kolonii dostatečně silného investora, který dokáže peníze obstarat. Bude ale takový zájemce ochoten respektovat památkovou ochranu? Možná to ani s postupem času a dalším chátráním objektů nebude třeba...

Po volbách do zastupitelstva v roce 1999 začala smíchovská radnice uvažovat o smysluplnosti památkové zóny v Buďánce. Podle radní Kroupové jsou podmínky památkářů přemrštěné především proto, že Buďánka dnes nemá nijak valnou architektonickou hodnotu. Na základě zpracovaných dendrologických a statických posudků, konzultací s odborníky a památkáři zvolila radnice nový přístup k řešení stavu kolonie.

Rezignace

V září 2000 podala Magistrátu návrh na zrušení památkové zóny. Namísto snahy o záchranu posledních dochovaných architektonických prvků jedinečné vesnice ve městě se radnice spíše pokoušela lokalitu zbavit toho, co ji ještě chránilo před úplným zánikem. Památková zóna doposud na Buďánce zrušena nebyla. Od 1. ledna 2001 se totiž změnily kompetence v prohlašování a rušení památkových zón. Pravomoci prohlásit a zrušit památkovou zónu, které měl doposud Magistrát, přešly na Ministerstvo kultury. Magistrát nestačil již v roce 2000 sejmutí památkové zóny z osady projednat. Památkovou zónu nyní může podle zákona 132/2000 zrušit pouze Ministerstvo kultury. To však podle své tiskové mluvčí Dity Fuchsové tvrdí, že kompetenci k sejmutí památkové zóny z Buďánky má Magistrát, který zónu v roce 1991 vyhlásil.

Ministerstvo kultury svou roli již sehrálo, když tehdejší Pražský ústav památkové péče podal v srpnu 1999 návrh na prohlášení čtyř objektů osady kulturní památkou. Tehdy v červnu 2000 návrh Ministerstvo zamítlo kvůli špatnému stavu jednotlivých objektů. Krátce nato smíchovská radnice podala Magistrátu žádost o vydání stanoviska k záměru asanace lokality. Odbor památkové péče Magistrátu došel k závěru, že asanace je nepřípustná, neboť by zahrnovala všechny objekty Buďánky, tedy i čtyři domy, které byly díky své exponovanosti a architektonické podobě navrženy na kulturní památku.

Chátrání kolonie je taktéž výsledkem tolerance a nečinnosti radnice vůči místním squatterům a narkomanům. Bezdomovci používají střešní krytinu domů na podpal. Do domů teče a chátrají. Podle památkářů má lokalita architektonickou hodnotu a je dokladem historického vývoje, neboť představuje ojedinělou domkářskou zástavbu v kontextu hlavního města, ale i jiných evropských velkoměst. "Již několikrát jsme navrhovali radnici, aby se alespoň v předstihu rekonstruoval objekt bývalého hostince. Mohly by se v něm pořádat výstavy o Buďánce, které by přilákaly potenciální zájemce o lokalitu," vysvětluje Mgr. Sochor ze Státního památkového ústavu v Praze a pokračuje: "Na počátku devadesátých let byla ještě kolonie schopna přežít a postavit se na vlastní nohy. Zájem o domy a krámky projevili zejména drobní řemeslníci a výtvarníci, kteří si zde chtěli zbudovat vlastní ateliéry a dílny. Vzhledem k nevyřešeným majetkoprávním vztahům jejich zájem záhy opadl."

Krása, nebo vřed?

Nyní je jediným legálně obývaným objektem soukromý dům rodiny Hradílků, ve kterém za symbolické nájemné bydlí jejich přátelé. Hradílkovi kolonii již po mnoha incidentech - s bezdomovci, ale i s radnicí - nadobro opustili. Historie nápisů na střeše jejich domu, které inicioval pan Hradílek, sahá již do dob komunismu. Tehdy se zde poprvé v létě 1989 objevil nápis "Pomoc, chtějí nás zbourat." Dnes na jejich střeše můžeme zahlédnout zbytky posledního sloganu: "Obecní úřad - náš hospodář." Dříve tento dům patřil k nejhorším z celé Buďánky. Od počátku 90. let, kdy ostatní domy začaly kvůli nečinnosti úředníků chátrat, je nejlépe udržovaným objektem.

Největší hrozbou se stává čas. Z Buďánky by se za nějakou dobu, neustálým oddalováním a protahováním veřejných soutěží, mohla stát lukrativní parcela poblíž centra Prahy.

V srpnu loňského roku vydal odbor výstavby Městské části Praha 5 rozhodnutí o odstranění stavby v Buďánce. Povoluje se jím zbourání deseti objektů lokality. Proti tomuto rozhodnutí se odvolal Odbor památkové péče Magistrátu. O několik dní později již připustil odstranění některých z deseti objektů za dodržení určitých podmínek. Rozhodnutí o demolici však doposud nenabylo právní moci, neboť se proti němu odvolal pan Hradítek.

Bud'ánka by v nejbližší době měla dostat ještě jednu šanci. Radnice Prahy 5 se chystá vyhlásit další veřejnou obchodní soutěž. S největší pravděpodobností investorovi pozemek nejdříve pronajme a poté, až bude jisté, že daný záměr splní, Buďánku prodá. Firma Metalconsult se asi po neúspěchu v předchozím řízení soutěže nezúčastní. Možným zájemcem, o kterém se často píše v pražských novinách, je Svobodná speciální škola J. A. Komenského. Ta si však nezískala na radnici mnoho příznivců. Vedle Svobodné speciální školy před necelým rokem projevila zájem i Ekumenická akademie. Představa obou zájemců respektuje památkovou zónu. Zatímco Ekumenická akademie by neměla mít větší problémy získat dostatečné množství prostředků na revitalizaci, Svobodná speciální škola tím, že spadá pod Magistrát je z převážné části odkázaná na státní peníze.

Nápad Svobodné školy vznikl z iniciativy učitelky Mgr. Kočové: "Jezdila jsem před nedávnou dobou pravidelně kolem Buďánky, protože jsem bydlela v Košířích. Tehdy mě napadlo, zda by se nedala lokalita pro účely naší školy využít." Škola má nyní asi sto žáků a působí vzhledem k nedostatku prostor na třech dislokovaných pracovištích. Již několikrát se musela po Praze stěhovat. Škola spolu s Magistrátem uspořádala výstavu, kde představila revitalizační návrhy studentů ČVUT. Součástí projektu je i nápad, aby široká veřejnost mohla Buďánku užívat pro volný čas. Měly by tu vzniknout chráněné dílny a malé obchůdky, kavárna i čajovna. Jediná možnost je podle Mgr. Kočové sdružit peníze státní, veřejné i soukromé. "Chtěli bychom vytvořit protiváhu modernímu a komerčnímu Andělu. Památkové zóně se rozhodně nebráníme," říká.

Občanské sdružení Ekumenická akademie spoluvytváří a koordinuje síť církevních skupin zabývajících se důsledky globalizace. Vizí akademie vytvořit „ekumenickou vesnici" uprostřed Prahy, kde by se střetávaly nejrůznější organizace, ale i veřejnost. Budoucí komplex by měl zahrnovat konferenční a výcvikové centrum, dílny a zahrady, prostor pro knihovnu, kavárnu i drobné obchody. Na projektu Ekumenické akademie se podílejí i další nevládní organizace sekulárního, křesťanského i ekologického zaměření, které společně vytvořily sdružení právnických osob "Bud'ánka pro budoucnost". "Nikde nefunguje takový typ církevní a necírkevní komunity, kterou chceme vytvořit v Buďánce. Rádi bychom do projektu začlenili i ekologický aspekt. Zároveň chceme, aby se projekt uživil. Památková zóna nám nevadí, ba naopak usilujeme o to zachránit poslední unikátní celek nejen pro Prahu, ale i pro Evropu," vyjádřil se ředitel Ekumenické akademie ThDr. Jiří Silný. Pokud se Ekumenické akademii nepodaří v soutěži zvítězit, bude se snažit projekt prosadit jinde.

Existuje ještě naděje? Jak dlouho bude trvat, než se dozvíme od Městské části Prahy 5 o dalším osudu kolonie? Kolik nápisů na střechu bude muset pan Hradílek napsat, než se bude Buďánka pyšnit statutem památkové zóny zaslouženě? Dočkáme se konečně smysluplného výsledku výběrového řízení na investora? Stane se jím Ekumenická akademie, Svobodná speciální škola, či někdo jiný? Výčet otázek by mohl dále pokračovat. Na odpovědi si počkáme pár měsíců, možná do voleb, anebo také několik let. Do té doby může Buďánka zchátrat úplně a na jejím místě vzniknout třeba další supermarket. Radnice ústy tiskového mluvčího Drbala netají, že čím déle se věc potáhne, tím lépe pro ni, protože se problémem nebude muset již více zaobírat. Podle jeho slov je totiž Buďánka jen "ošklivým bolavým vředem na Praze 5".

Autorka je studentka.